Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 25.03.2010 05:47:33 

Duhové kuličky

Rozvojová spolupráce
*Rozvojová spolupráce
 

World Food Programme
Adéla Nosková


Světový potravinový fond naplňuje svojí činností první cíl, který v roce 2000 stanovilo OSN: Odstranit extrémní chudobu a hlad.

WFP je přední organizací v rámci OSN zaměřenou na boj s hladem. Svou činností zachraňuje lidi při humanitárních katastrofách, válečné uprchlíky, oběti přírodních katastrof. Zásobuje potravinami uprchlické tábory. Lidé postižení nějakou katastrofou se s následky vypořádávají i mnoho let a často si s sebou nesou chronickou podvýživu. Jeden z programů WFP se zaměřuje na ženy, teenagery a bývalé bojovníky, kteří se chtějí rekvalifikovat. Těm, i dětem ve školách poskytuje jídlo. Děti jsou pak více motivovány chodit pravidelně do školy a rodiče je nenutí místo toho třeba pracovat na poli.  

Činnost WFP je opravdu rozsáhlá, proto doporučuji navštívit webové stránky www.wfp.org.

Země, ve kterých působí se dají počítat v desítkách. Súdán, Dominikánská republika, Etiopie, Afgánistán, Irák, v jižní státech Ruské federace a v mnoha dalších zemích. 

Poskytovat potraviny někomu je velmi důležité, ale nelze to dělat bezhlavě. Stále existují organizace, které poskytují potraviny lidem během sklizně! Tím jim nejen nepomáhají, ale dokonce jim i ubližují, protože je nechávají navyknout si na pomoc zvnějšku, která brzo skončí. Způsob, kterým pomáhá WFP je rozumný a je vždy spojen s tzv. development aims – rozvojovými cíli. Základní myšlenkou WFP je pomoci lidem přežít těžkosti, ve kterých se nacházejí (např. v uprchlickém táboře, po záplavách, atd.) a pak se osamostatnit.

Více než tři čtvrtiny potravin, které WFP nakupuje pro svou činnost, pochází z rozvojových zemí.

 Zdroj: www.wfp.org  


Summit EU a Afriky 2007
Adéla Nosková

     článek byl publikován na www.Středoškolák.cz

7. až 9. prosince 2007 se v portugalském Lisabonu summit zemí Evropské unie a Afriky. Informace, které se objevovaly v českých médiích byly velmi skromné a to ještě převzaté z agentur, neboť na summitu nebyli čeští novináři.

Tento summit byl druhým setkáním vrcholných představitelů EU a hlav Afrických států. Byl kontroverzní kvůli přítomnosti představitelů nedemokratických vlád jako Roberta Mugabeho a Muammara Kaddáfího. Kaddáfí navázal dobré vztahy s francouzským prezidentem Sarkozym, naproti tomu s Robertem Mugabe nikdo nekomunikoval.

Od roku 2000 trvají snahy o změnu vztahu EU a Afriky jako dárce-příjemce v plnohodnotnou spolupráci. Slovy předsedy Evropské komise José Manuela Barroso: „Afrika musí v našich vnějších vztazích zaujímat prioritní místo. Je na čase opustit paternalizmus a překonat prostý přístup dárce – příjemce. Musíme v Evropě vymýtit předsudky o Africe a v Africe o Evropě. Potřebujeme jeden druhého. Toto společné partnerství je nejlepší politickou strategií pro urychlení pokroku při plnění rozvojových cílů tisíciletí v Africe a pro řešení globálních problémů, kterým musí obě strany čelit.“

Ony tradiční předsudky Evropanů o Africe je nepochybně důležité překonat. Používání slova „chudoba“ jako synonymum slova „Afrika“ je velká chyba. Afrika je složena z mnoha států a i přes snahu např. Africké unie o integraci, jsou zde velké kulturní, ekonomické a sociální rozdíly. V Africe se nachází velké nerostné bohatství – od ropy přes zlato a diamanty až po mangan. Mnoho afrických států potřebuje velké investice do školství, zdravotnictví, dopravní infrastruktury. Důležitá je ochrana lidských práv a důraz na bezpečnost.

Bezpečnost úzce souvisí se sociální situací obyvatel, protože z řad těch nejchudších se rekrutují protivládní bojovníci a teroristé. Dlouhodobé konflikty např. v Somálsku, Kongu nebo Sierra Leone poznamenávají mladou generaci. Děti nevyrůstají v normálních podmínkách, nechodí do školy a v pěti letech jim někdo vsadí do ruky samopal. A když konflikt po deseti letech skončí, patnáctiletí hoši neumí nic jiného než střílet a práce na kávovníkových plantážích jim nevoní. Integrace těchto lidí zpět do společnosti je velmi obtížná, proto je otázka bezpečnosti a prevence ozbrojených konfliktům velmi zásadní.

V prosinci roku 2005 přijaly hlavy států a vlád EU novou strategii pro Afriku s titulem „EU a Afrika: Ke strategickému partnerství“. Strategie měla za cíl vytvořit komplexní ucelený dlouhodobý rámec pro vztahy s africkým kontinentem. To se na summitu v Lisabonu podařilo – bylo stanoveno osm oblastí, ve kterých bude EU s africkými zeměmi spolupracovat.

Všechny problémy, s kterými se Afrika potýká, spolu vzájemně souvisí. Proto je výstupem ze summitu poměrně komplexní nastínění oblastí, ve kterých bude spolupráce probíhat.

- mír a bezpečnost
- obchod a regionální integrace
- Rozvojové cíle tisíciletí (stanovené OSN v roce 2000)
- energie (podpora získávání energie z obnovitelných zdrojů)
- klimatické změny
- migrace, mobilita a zaměstnanost
- věda, informační technologie a vesmír

Novým rivalem Evropské unie co se týče vztahů s(zejména ekonomických) s Afrikou je expandující Čína. Hlad tohoto gigantu po surovinách má stoupající tendenci a svůj vstup na trh nějakého afrického státu nepodmiňuje dodržováním lidských práv. Na rozdíl od evropských investorů ale čínské firmy nemají přínos pro místní obyvatele, protože si z Číny přivezou téměř všechno: dělníky, čínské noviny a čínské služby. Také s vývozem na tom bude Čína lépe: čínské výrobky jsou levnější.

Další summit EU a Afriky se bude konat v roce 2010.

Zdroje: http://ec.europa.eu/development/icenter/repository/EAS2007_facts_and_figures_en.pdf
http://www.eu2007.pt/UE/vEN/Reunioes_Eventos/ChefesEstado/EUAfrica.htm



Chudoba v době MP3 přehrávačů
Adéla Nosková

Ač se to může zdát neskutečné, v době MP3 přehrávačů existuje mnoho lidí, kteří žijí v chajdě z prken a plechu (slum) a nemají co jíst. A těch lidí není málo - přes 60 procent světové populace (převážně v Asii, Africe, Latinské Americe a Karibské oblasti) musí vyjít s méně než dvěma americkými dolary na den. Asi 860 milionů lidí je negramotných, více než 100 milionů dětí nemůže chodit do školy, miliarda lidí nemá přístup k nezávadné pitné vodě, přibližně 2,4 miliardy lidí (více než třetina populace planety) žije v nevhodných hygienických podmínkách. Přes 60 procent světové populace (převážně v Asii, Africe, Latinské Americe a Karibské oblasti) musí vyjít s méně než dvěma americkými dolary na den. Asi 860 milionů lidí je negramotných, více než 100 milionů dětí nemůže chodit do školy, 246 milionů dětí a mladistvích je nuceno k práci, miliarda lidí nemá přístup k nezávadné pitné vodě, přibližně 2,4 miliardy lidí (více než třetina populace planety) žije v nevhodných hygienických podmínkách. A není to kvůli tomu, že by byli líní a nepracovali (což jsou klasické představy lidí v bohatých zemích). My jsme si zvykli, že práce rovná se blahobyt. Tak to ale funguje jenom tady – kdo pracuje, má se dobře. Ale třeba v Indii, Pákistánu či Tanzanii (a v mnoha dalších zemích) můžete pracovat od rána do večera a přesto nevyděláte ani tolik, abyste mohli uživit ženu a děti. A když budete mít štěstí a nikdo vás nezastřelí, neznásilní vám manželku nebo neunese děti, dožijete se tak padesáti let. Ale běda, jakmile přestanete být schopen pracovat – žádný důchod nečekejte. Pokud se o vás nepostarají děti, můžete se s životem rozloučit.

 Chudoba má mnohé důsledky, které pociťujeme i my. Do Evropské unie míří ročně tisíce migrantů z rozvojových zemí, a to zejména z Afriky. Neuspokojivé sociální podmínky jsou živnou půdou pro kriminalitu. Z řad chudých vesničanů se rekrutují sebevražední atentátníci. V zemích střední Asie se čile pěstují drogy, které pak kupují lidé na Západě. A v neposlední řadě také šíření nebezpečných nemocí je jedním z důsledků chudoby. Státy bez sociálního systému nemají bezplatné zdravotnictví, které je tudíž pro obyčejné lidi nedosažitelným luxusem. Tuto situaci se snaží drobnou mravenčí prací řešit různé nevládní organizace. A i když se jim podaří postavit nemocnici a zachránit tak desítky nebo i tisíce lidských životů, řešit chudobu globálně – celkově – můžou jenom vlády a mocní lidé tohoto světa.

Co děláme špatně? Nezamezíme přílivu zbraní do neklidných oblastí, úrokové splátky státních dluhů likvidují ekonomiku rozvojových zemí, neokolonialismus (bývalí kolonizátoři si udržují politický a ekonomický vliv v oblasti), neochota vynakládat finanční prostředky na rozvoj (modernizace školství, základní zdravotnická péče, prevence nemocí), dostatečně neprosazujeme dodržování lidských práv prostřednictvím mezinárodní politiky (důraz na práva žen a dětí, právo na vzdělání, právo na důstojné životní podmínky).

Na nás na občanech je, abychom neusnuli na vavřínech a připomínali naší vládě i institucím Evropské unie najevo, že nám problémy třetího světa nejsou lhostejné. A že místo nákupu nových aut pro členy vlády bychom raději věnovali svoje daně na stavbu školy v Etiopii. Žijeme v demokratické zemi a politici jsou naši volení zástupci, takže by měli našim slovům naslouchat.

A my se můžeme zatím podílet na oné mravenčí práci nevládních organizací. Zapojit se jako dobrovolník, kupovat výrobky Fair Trade, chovat se šetrně k životnímu prostředí nebo darovat peníze.

____________________________________________________________

Rozvojová spolupráce je opakem humanitární pomoci. Humanitární pomoc reaguje na aktuální potřeby oblasti postižené nějakou přírodní nebo jinou katastrofou. Rozvojová spolupráce je dlouhodobá oboustranně výhodná spolupráce země třetího světa a země bohatého Západu. Spolupráce probíhá buď země - země, nebo je řízena centrálně, např. OSN.
Průběh: Bohatší stát poskytne rozvojové zemi technologie, které pomohou zvýšit úroveň průmyslu. Dárcovská země si tak otestuje svoje věděcké objevy v praxi. Zdravotní sestry odjedou na praxi do rozvojové země - získají praxi v terénu a zároveň hostitelské zemi pomohou zlepšit zdravotní péči.

Mimojiné že rozvojová spolupráce přispívá ke snižování chudoby, zlepšuje i globální politiku. Nepřímé důsledky chudoby jsou napříkad masová migrace nebo terorismus, tedy jevy pro společnost negativní. Snižování globální chudoby chudoby má pozitivní důsledky i pro nás.


Několik čísel
  • 1.2 miliardy lidí žije pod hranicí extrémní chudoby. Nejvíce jsou zasaženy ženy a děti.
  • 30 tisíc dětí zemře denně v důsledku extrémní chudoby.
  • 100 milionům dětí je upřeno základní lidské právo - právo na vzdělání.
  • Ženy v rozvojových zemích vydělávají průměrně dvakrát méně než muži.
  • 1600 matek denně zemře v důsledku porodních komplikací, 300 milionů žen trpí dlouhodobými zdravotními následky po porodu.
  • Více než 1 miliarda lidí nemá přístup ke zdroji potné vody.
  • 3 miliony lidé ročně zemřou na AIDS, skoro 5 milionů se každoročně nakazí virem JIV.
  • Kvůli vysoké ochraně trhů hospodářsky rozvinutých zemí přicházejí rozvojové země o 100 milird dolarů ročně - asi dvakrát tolik, co dostanou v rámci rozvojové spolupráce.
  •  
"Vybaložíme maximální úsilí na to, abychom osvobodili všechny muže, ženy a děti z drtivých a ponižujících podmínek extrémní chudoby, kterým je v současnosti vystavena více než miliarda lidí. Jsme odhodláni každému poskytnout právo na rozvoj a osvobodit celý lidský rod od nedostatku."  Deklarace tisíciletí, září 2000, OSN

TOPlist
 Vytvořeno službou WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek